A to video – trošku jsem ho zkrátil …

Začnu ale obcí. Na náměstíčku bratří Škorpilů je kostel Svata Petka a hned vedle památník Karlovi a Herminovi Škorpilovi. Kdo byla Sveta Petka se dozvíme zde – ale česky to zvučí Paraskeva Srbská. Kdo dojede až sem, zaparkovat může skutečně blízko.

Pláž je kousek za obcí…. Jsou tam i pozůstatky antické pevnosti se starobulharským valem. Vše pěkně upraveno. U cesty byl i Árón.

Stojí to za návštěvu, pokud pojedete kolem a neumíte zůstat na jednom místě, jako já

Začneme tou nejjižnější. Je tam i kemp – Silistra. Schovaná pláž trošku dál od silnice mez dvěma výběžky skal – ZDE. Málo lidí, půjčovna náčiní vč. možnosti hodin s instruktorem surfování apod. Vše zasazeno do přírodní rezervace. Opravdu pěkné.

Další pláž jsem navštívil v městečku Siněmorec. Je na kraji obce, která není příliš zajímavá – tedy ta obec. Pláž ale stojí za to – říkají ji Butamyata. U parkoviště jsou koníci, možno si osedlat a projet se lesoparkem. To mne taky neláká

A do třetice jsem navštívil Alepu Beach. Náhodou, cestou na Duny. Pláž je to divoká, nikde žádný bufet, stavby, lehátka… prostě přírodní. Ale tak dlouhá…. A hlavně je hned u silnice. Není třeba parkovat jinde. Velmi mne zaujala, takhle si to představuji. Připomnělo mi to Jihoafrickou republiku. Nebo Thajsko. Tedy, kde je hodně pláží a málo lidí A ta se rozkládá tady – mezi Arkutinem a Kavacite (Sozopolem).

Cíl byl Arkutino a další kempy, které k nám hovořili přívětivým jazykem v dobách minulých. Kemp v Arkutinu už je pryč, ale krásná dlouhá pláž tu zůstala. A stojí za návštěvu a pobyt i nadále. Základní vybavení pláž má, je velmi dlouhá a je pod dozorem plavčíků. Což je fajn, ale tady je jedna změna. Červená vlajka, což jsou pro mne malé vlnky, znamená, že se do moře opravdu nesmí. Dříve byly vlny při červené vlajce větší a do moře jsme mohli (?). Teď plavčíci lidi vypískávají pryč. A dávají si s tím práci. Na pláži při červené vlajce se prostě pořád píská. Jen na konci pláže, šlo o hotelovou pláž, jsem dnes viděl vlajku žlutou a tam bylo v moři plno lidí. Nezbývá, než v případě červené vlajky hledat divokou pláž. A ta je kousek vedle – severněji – DUNY. Celkově ale ARKUTINO – jedno z nejlepších míst v BG. Nalézá se zde.

Naproti Arkutinu se dříve také nalézal kemp – LILIE. Ale je to teď přírodní rezervace „Blato Arkutino“. Tedy asi mokřad bychom řekli. Cesta je tam možná, ale není přes porost mokřadu moc vidět. Po dřevěné lávce, která končí asi po 80 metrech se plazily 2 užovky A cedule říká, že jsou tam i želvy…

A kde je ten poloostrov, pevnost a mys KALIAKRA? Tady…

Ještě k jedné legendě, která se k ostrovu váže z dob turecké nadvlády nad bulharským územím. Je to legenda 40 pannen.

Nedá mi to, abych se s vámi (ne)podělil o tuto legendu. Přeji vám příjemné rozjímání:

Během osmanského vpádu se útočníkům podařilo dobýt pobřežní osady. Vše, na co narazili, vyplenili a rozkradli. Zajali 40 dívek. Vybrali si ty nejkrásnější, které potkali. Odvedli zajatky na vrchol mysu Kaliakra a zavřeli je do poslední jeskyně, přičemž u vchodu nechali stráž, která je měla hlídat. Čekali na příchod večera, aby rozdělali mohutné ohně a předali krásky nejvýznamnějším válečníkům jako odměnu za jejich statečnost. Dívky, shromážděné z různých vesnic, se navzájem neznaly, ale společný osud je sblížil jako sestry. Ani jedna z nich nechtěla být zneuctěna útočníky. Celý den hledaly způsob, jak se zachránit před osudem, který je čekal. Nejodvážnější z nich jim odhalila cestu, jak zachránit svou čest, když ukázala na okno a řekla: „Tam je spása, tam, moře nás přijme!“ Některé z dívek se vyděsily a začaly naříkat. Většina z nich se však vzchopila a utěšovala své společnice: „Pro nás už není života, raději zemřeme se ctí.“

PŘEVZATO ODSUD: История и легенди за нос Калиакра | Българска история

Příběh mi přijde bez konce. Takže jsem to slyšel ještě takto: NO A PAK SE TY PANNY PROPLETLY SVÝMI DLOUHÝMI COPY A SKOČILY SPOLEČNĚ DO MOŘE. U nás se podobná story vypráví o jeptišce. Byla ale sama a jestli měla cop není známo.

Já musím jen doplnit, že tam u toho sloupu byla keška, kterou jsem úspěšně nalezl, tak jsem udělal narychlo tu fotku. Jo, a Osmansko do EU fakt nepatří.

Co je tam nového? Spíš, co starého se ztratilo. Nejsou tam cizinci. Já vlastně také zdánlivě nejsem cizinec, mám auto z půjčovny. Tak třeba to tak dělají mnozí? NE. V restauraci jsem byl jediný, na koho se obraceli anglicky. Je tu pár Rumunů. No, mají to blízko a Dunaj nestojí v cestě. Dříve ale byly k vidění Trabanty a Wartburgy z DDR, Žigulíci z Maďarska, Fiat Polski z Polska a ty skutečně Škodovky z ČSSR. Byla tu i modrá Škoda 100 TC-71-05 a TC-48-59.

A nejsou tu ani stany. A taky plno chatek zmizelo. Prostě sem jezdí jen místní, očividně. Nežije to tu, není tu křik hrajících si dětí. Ty jsou někde jinde anebo nejsou nikde, málo se jich v Evropě rodí.

Moře? Zrovna bylo ledové. Jako hodně, že se tu a tam někdo na chvíli osmělil a na chvíli vlezl. Ostatně, je to vidět na foto. Ale čisto, to nemohu říct! Bahenní jezero je ale polovyschlé. Bylo takové i před 50 lety? Nooo, posílám sem fotografie na dokreslení těchto pár vět. A kde ta Dobrudža je? TADY.

V této oblasti jsou velká bahenní jezera. To v té Šable mi připadá dost vyschlé. Severněji je ještě větší soustava jezer.