Co je na Sofii ale zajímavé, jsou tu snad všechny Evropě blizké styly sakrálních staveb. Počínaje cca 8.stoletím před n.l. – byzantskými stavbami či spíše vykopávkami, pak románskou rotundou sv. Jiří, dále tu máme staré pravoslavné bulharské stavby – asi za nejpůsobivější či nejhezčí bych jmenoval chrám sv. Neděle (fakt se tak jmenuje), nechybí mešita z 16.stoleti a je tu i velká synagoga. Ta, jako i v jiných městech Evropy, je bez života, i proto, že většina přeživších Židů odešla v 90.letech do Izraele. A ahych nezapomněl – je tu i velký římskokatolický kostel se sochou papeže Wojtyly. Sofia je muzeum evropských dějin. Více o Sofii na wikipedii

Ve fotografiích posílám pár zajímavostí…..

Zvláštní pozornost bych věnoval největšímu chrámu v Sofii, katedrále „Sveti Aleksandar Nevski“. Jedná se o majestátní pravoslavný chrám v Sofii, pojmenovaný po ruském národním hrdinovi a který vyjadřuje vděčnost Carskému Rusku za osvobození z moci Osmanské říše v roce 1878. Od osvobození do nezávislosti (1908) bylo Bulharsko knížectvím poplatným Carskému Rusku. Nezávislost Bulharsko vyhlásilo v roce 1908 ve Veliko Tarnogo (v kostele je nyní muzeum). Následně po podepsání dohod mezi Carským Ruskem, Tureckem a Bulharskem velmoci uznaly v dubnu 1909 nezávislost Bulharska. Díky dohodám se Turecko vzdalo všech finančních nároků k Bulharsku a Bulharsko se zavázalo, že vyplatí Rusku (za období od roku 1875 do 1908) 82 milionů franků.

Uvnitř katedrály je uprostřed chrámu vyobrazen svatý Volodimir. Tento svatý je také Ukrajinou uctívaný. Jako panovník Kyjevské Rusi před rokem 1000 sám s družinou přijal křesťanství v Chersonesu (původní byzantské osídlení dnešního Sevastopolu). Následně obyvatele Kyjeva, hlavního města Kyjevské Rusi, nechal pokřtít v Dněpru.

Plovdiv je 2.největší město Bulharska a 10. největší město na Balkáně. Město se rozkládá na sedmi pahorcích, já jsem se byl podívat vlastně jen na nestarším kopci – na thrácké pevnosti kopce Nebet tepe.

A teď už vím, co to je MišMaš… Ochutnal jsem a je to prostě výborné bulharské lečo … bez klobásy. K těm dvěma pejskům mám jen komentář, že mne to připomnělo příhodu ze základní školy, kdy mne spolužačka Berkyová vysvětlovala, že LOVE jsou peníze. Asi teda jsou ….

A to video – trošku jsem ho zkrátil …

Jak vypadalo místo dříve, cca před 4 lety, můžeme vidět zde…

Geocaching

Na území baziliky se nachází keška. Následující text pochází z jejího popisu (zdroj: Geocaching)

Škorpilův kostel nedaleko Varny je archeologická lokalita, která je součástí dnešního archeologického komplexu Janavara, společně s památníkem Hermana Škorpila a turistickou trasou. Bazilika je jedinečná svou neobvyklou raně křesťanskou architekturou a vzácným charakterem mozaik o rozloze 120 metrů čtverečních. V 60. letech 20. století byla provedena částečná konzervace a restaurace, nikoli však mozaik, protože kvůli nebezpečí jejich zničení byly znovu zasypány zeminou, aniž by byly kompletně fotograficky zdokumentovány. Vedle pozůstatků kostela se nachází hrob Hermana Škorpila, jednoho ze zakladatelů bulharské archeologie.

Bazilika je příkladem byzantské stavební techniky, při níž se střídají řady opracovaných kamenných kvádrů a cihel spojovaných maltou. Jedná se o jednolodní stavbu s vnitřní apsidou, nartexem a atriem s kolonádou. Její rozměry jsou 31 m na délku, 28 m na šířku a tloušťka zdí činí 2,5 m. Spodní části stěn kostela jsou pokryty zbytky mramorové dlažby a nad nimi se nacházejí pozůstatky fresek. Kostel měl také baptisterium, tedy křestní kapli s křížovou nádrží uprostřed, obloženou mramorovými deskami.

Prvními objeviteli raně křesťanského kostela byli bratři Karel a Herman Škorpilovi, kterým v letech 1915 až 1919 pomáhal architekt Alexandr Rašenov. Během jejich vykopávek v takzvané Hadí mohyle byla odkryta zděná cihlová hrobka muže, který zemřel ve velmi pokročilém věku, a před oltářem byl objeven unikátní soubor tří relikviářů vložených jeden do druhého — mramorového, stříbrného a zlatého, zdobených drahými kameny.

V roce 1997 učinili archeologové na tomto místě senzační objev: při analýze dvou dalších odkrytých zdí je popsali jako pozůstatky obytných prostor, což dokládá, že kostel byl součástí klášterního komplexu. Podle archeologů byla nejstarší část komplexu vybudována na počátku 6. století.

Začnu ale obcí. Na náměstíčku bratří Škorpilů je kostel Svata Petka a hned vedle památník Karlovi a Herminovi Škorpilovi. Kdo byla Sveta Petka se dozvíme zde – ale česky to zvučí Paraskeva Srbská. Kdo dojede až sem, zaparkovat může skutečně blízko.

Pláž je kousek za obcí…. Jsou tam i pozůstatky antické pevnosti se starobulharským valem. Vše pěkně upraveno. U cesty byl i Árón.

Stojí to za návštěvu, pokud pojedete kolem a neumíte zůstat na jednom místě, jako já

Začneme tou nejjižnější. Je tam i kemp – Silistra. Schovaná pláž trošku dál od silnice mez dvěma výběžky skal – ZDE. Málo lidí, půjčovna náčiní vč. možnosti hodin s instruktorem surfování apod. Vše zasazeno do přírodní rezervace. Opravdu pěkné.

Další pláž jsem navštívil v městečku Siněmorec. Je na kraji obce, která není příliš zajímavá – tedy ta obec. Pláž ale stojí za to – říkají ji Butamyata. U parkoviště jsou koníci, možno si osedlat a projet se lesoparkem. To mne taky neláká

A do třetice jsem navštívil Alepu Beach. Náhodou, cestou na Duny. Pláž je to divoká, nikde žádný bufet, stavby, lehátka… prostě přírodní. Ale tak dlouhá…. A hlavně je hned u silnice. Není třeba parkovat jinde. Velmi mne zaujala, takhle si to představuji. Připomnělo mi to Jihoafrickou republiku. Nebo Thajsko. Tedy, kde je hodně pláží a málo lidí A ta se rozkládá tady – mezi Arkutinem a Kavacite (Sozopolem).

Na cestě k nejjihovýchodnějšímu bodu EU mne překvapila závora. Otevřená. A kolem ní plot s ostnatým drátem. Kdysi vstup do hraničního pásma. Zamrazilo. To pamatuji z Rozvadova, tedy daleko ještě před Rozvadovem. U závory byl ozbrojený pohraničník. Kolem plot s ostnatým drátem. Samozřejmě nikde dálnice, jako je tomu dnes Dovnitř se dostal jen ten, kdo v pásmu bydlel nebo pracoval. Nebo západní turista v Mercedesu.

I Bulharsko bylo na kraji socialistického bloku. Jako my. Oni byli na kraji na ten jihovýchod, my zase na západ. Pamatuji na nápis „Tachovsko, pevná hráz socialismu a míru“. Měli něco podobného i Bulhaři? Docela mne překvapilo, že po 36 letech to tu stále je. A plot s ostnatým drátem v docela dobrém stavu. Jen před plotem není už tak dobře vysekaná plocha. Tedy ale trochu se o to starají, jinak by to bylo zarostlé dřevinami. Tedy brání přirozené sukcesi. Očekává se návrat?

Při tomto pohledu mne mrazilo. Za tyto závory jsem se u nás nikdy nedostal. Ale my už je máme pryč.

Cíl byl Arkutino a další kempy, které k nám hovořili přívětivým jazykem v dobách minulých. Kemp v Arkutinu už je pryč, ale krásná dlouhá pláž tu zůstala. A stojí za návštěvu a pobyt i nadále. Základní vybavení pláž má, je velmi dlouhá a je pod dozorem plavčíků. Což je fajn, ale tady je jedna změna. Červená vlajka, což jsou pro mne malé vlnky, znamená, že se do moře opravdu nesmí. Dříve byly vlny při červené vlajce větší a do moře jsme mohli (?). Teď plavčíci lidi vypískávají pryč. A dávají si s tím práci. Na pláži při červené vlajce se prostě pořád píská. Jen na konci pláže, šlo o hotelovou pláž, jsem dnes viděl vlajku žlutou a tam bylo v moři plno lidí. Nezbývá, než v případě červené vlajky hledat divokou pláž. A ta je kousek vedle – severněji – DUNY. Celkově ale ARKUTINO – jedno z nejlepších míst v BG. Nalézá se zde.

Naproti Arkutinu se dříve také nalézal kemp – LILIE. Ale je to teď přírodní rezervace „Blato Arkutino“. Tedy asi mokřad bychom řekli. Cesta je tam možná, ale není přes porost mokřadu moc vidět. Po dřevěné lávce, která končí asi po 80 metrech se plazily 2 užovky A cedule říká, že jsou tam i želvy…

Říkám si, jestli Evropa dělá dobře, že všechna historická místa nechává rekonstruovat do podoby turistického kýče. Jestli jste byli v Mostaru, pak Nesebar se mu už podobá, v tom horším slova smyslu. UNESCO to navíc katalyzuje. Prostě tam chodíte a té historii už nevěříte. Nevědět, že tudy byzantská historie skutečně prošla, tak je to jak „Evropa v Číně“ (made by Huawei Campus) nebo Disney Land. Genium loci je pryč, zato všade prodejci globálních trháků a hltaví turisti. Snad chyběl jen trdelník

Polorozbořené chátrající památky a romantické domy s patinou věků už tu nejsou. Ty, co tu byly, jsou dostavěny do podoby, o které si „bulharský památkový ústav“ zřejmě myslí, že to tak kdysi bylo. Často s použitím moderních materiálů. Tak dost. Prostě fuj. Dnešní Nesebar zazdil romantiku.

V životě nikdy nevíme, kdy je co naposled. Já ale už vím, že jsem na Nesebaru skutečně naposled dnes byl.

Přišla průtrž mračen. Déšť a pak citelné ochlazení a taky fakt, že Varna je snad dopravně nejhorší město v Evropě mne nedovolilo navštívit mnoho míst. Ale materiálu mám více – doplním později: ŠKORPILOVCI ! A také Škorpilova basilika.