Hranice – BG 2026

Konec světa jako kdysi v Rozvadově

Vlasta Mikšík — Fri, 24 Jul 2026 20:27:10 +0000

Kdo má jaké představy o konci světa? Co tam vlastně je? Já jsem asi právě byl na konci našeho světa. Tam kde končí EU a začíná zcela jiný pořádek. Kulturní, duchovní, lidský… Už cesta tam připomínala cestu právě na onen konec. Ze široké cesty se stala mnohem užší. Nikde už žádná stavení, nikde život. Jen cesta listnatým lesem. Z úzké silnice najednou se stane silnička – spíše cesta s výmoly. A pak přijde konec. Ten je přeci tam, kde vše končí, dál pak se totiž jet nedá. A takový je právě jihovýchodní bod EU. Tam končí současné Bulharsko i EU. ZDE.

Konec světa. Ze silnice silnička, pak cesta. Ale všade les a slunce jen prosvítá.

Hraniční řeka. Před ním BG vlajka, za ní už turecká. KONEC našeho SVĚTA.

Jihovýchodní bod EU. Dál už naše pravidla neplatí.

Nejjižnější bulharská vlajka

Hraniční Rezovská řeka v Rezovu.

A na konci všeho relikvie – Trabant.

Na cestě k nejjihovýchodnějšímu bodu EU mne překvapila závora. Otevřená. A kolem ní plot s ostnatým drátem. Kdysi vstup do hraničního pásma. Zamrazilo. To pamatuji z Rozvadova, tedy daleko ještě před Rozvadovem. U závory byl ozbrojený pohraničník. Kolem plot s ostnatým drátem. Samozřejmě nikde dálnice, jako je tomu dnes Dovnitř se dostal jen ten, kdo v pásmu bydlel nebo pracoval. Nebo západní turista v Mercedesu.

I Bulharsko bylo na kraji socialistického bloku. Jako my. Oni byli na kraji na ten jihovýchod, my zase na západ. Pamatuji na nápis „Tachovsko, pevná hráz socialismu a míru“. Měli něco podobného i Bulhaři? Docela mne překvapilo, že po 36 letech to tu stále je. A plot s ostnatým drátem v docela dobrém stavu. Jen před plotem není už tak dobře vysekaná plocha. Tedy ale trochu se o to starají, jinak by to bylo zarostlé dřevinami. Tedy brání přirozené sukcesi. Očekává se návrat?

Tohle znám z dřívějšího Rozvadova.

Závory býv.hran.pásma.

Při tomto pohledu mne mrazilo. Za tyto závory jsem se u nás nikdy nedostal. Ale my už je máme pryč.

Kromě závor hraničního pásma zůstalo i celé oplocení s ostnatým drátem.

A tady za plotem bývala vysekaná plocha.

Přístavní a hraniční město RUSE

Vlasta Mikšík — Sun, 19 Jul 2026 20:23:44 +0000

Město Ruse – hraniční a důležité přístavní město na Dunaji. Mostem přes Dunaj je možno přejet do Giurgiu (Rumunsko). To vlastně byl (nebo i je?) jediný most mezi těmito zeměmi. Tudy cestovali všichni Čechoslováci, kteří jeli svými auty stanovat až k Černému moři.

Co mne zaujalo? Kromě dobré „vintage“ restaurace se zajímavým jídelním lístkem (viz níže)…. mne zaujal velký pomník svobody na náměstí. Po stranách jsou totiž 2 lvi. Ano, i Bulharsko má v erbu lvy. Svou nezávislost na Osmanské říši získalo v roce 1878, ale z područí Carského Ruska se dostalo až vyhlášením nezávislosti v roce 1908. Tedy i zde se několikrát v historii země bojovalo proti útlaku. Velmi dobře alegorie lvů zobrazuje právě nabitou svobodu. Jeden lev přetrhal okovy. A druhý lev má svou tlapu na štítu, pod kterým je turek (nebo Turek?).

Ruse – informace z Wikipedie

Lev s tlapou na štítu

Pod štítem je turek

A tento lev přetrhal okovy

Jídelní lístek nenabízí kávu, ale nápoj s alkaloidy

Občas je tu vidět vybavení od našich pivovarů, ale Starobrno uvnitř nemají

Tradice při odletu

Vlasta Mikšík — Sat, 18 Jul 2026 06:03:47 +0000

Ano, tradičně již, na letišti je zážitkem poslední pivko si dát. Inu, Plzeň. A pak zas až po návratu. Nikde jinde není Plzeň jako v Čechách.

Tak šup jedno pivko a frr letadlem směr Sofie. Tam mne čeká auto… Návrat z Bulharska bude až další úterý …