Sobota …. Cesta autem. Kus po dálnici, kus po silnici. Všichni ale dodržují předpisy, až křečovitě. Předjíždět se moc nedá, s tím výkonem, co mám, ale proč taky. Jedu pomalu, v klidu. Jedna zastávka na kafe. A svačinu z batohu. Už se může letadlem provážet jak bašta, tak i voda.

Veliko Tarnovo ….. dobré si o tomto historickém městě něco přečíst. Na to je vždy pro představu dobrá WIKIPEDIE (klikni), ale necitujte mne :).

Ubytoval jsem se v hostelu. Mají tu skvělou chladírnu – klima, venku je 36C, tak se hodí. Palec nahoru. Odbíhám se sem občas chladit 🙂 Budu spát v pokoji, kde je 6 postelí, jednu ženu tam máme. Cizinka. Nepátrám. Je skoro půlnoc, ostatní tu nejsou. V kolik asi přijdou ? 🙂

Procházka po městě. Vedro. Pokec s jedním domorodcem u jednoho vybydleného baráku, jak bychom řekli – za euro. Ukazuje prstem, že úroveň v Bulharsku jde dolů… Podle počtu jeho zubů chápu.

Neměl jsem přes den odvahu se vypravit ani na jednu pevnost. Jsou rozlehlé, ale moc tam z nich nezbylo. Ale podle mapky vidíte, jak je město situované a jeho obrana byla díky řece zřejmě snadná. Večer byla na jedné pevnosti světelná šou. Vlastně i na druhé straně, ale nedalo se přebíhat :))) —- tam je nějaký divoký monument s koňmi, asi z doby již dávno minulé, kdy máslo v ČSSR stálo 10 Kčs. Vyfotil jsem …

Neminula mne dobrá večeře. Nefotil jsem, záviděli byste. Ale Šumenské pivo jsem cvaknul …. Vzpomněl jsem si u něj na Pepíka Kasla. Ale láhve byly tenkrát baculaté. Inu i BG je už v EU. Mají tu nealko Argus. V tom vedru ale každý hlt piva dobrý.

Dávám si mátový čas, pod klimou a jdu do hajan. Tak zítra – to jedu do Ruse, resp. tam spím. Ale návštěva skalního města mne tam nalákala. UNESCO. Tak zdar.