Tento den jsem jel na jih. Bulharské pobřeží není dlouhé. Na mapě. Ale rychlost, i na silnici připomínající dálnici, max. 80 km/h. Dobrý je waze, který upozorňuje na hlídky policie, které jsou časté. A provoz je opravdu pomalý, nikdo nechce jet rychleji. Burgas ale není Varna, lze ho projet poměrně hladce. Tak aspoň tak.

Cíl byl Arkutino a další kempy, které k nám hovořili přívětivým jazykem v dobách minulých. Kemp v Arkutinu už je pryč, ale krásná dlouhá pláž tu zůstala. A stojí za návštěvu a pobyt i nadále. Základní vybavení pláž má, je velmi dlouhá a je pod dozorem plavčíků. Což je fajn, ale tady je jedna změna. Červená vlajka, což jsou pro mne malé vlnky, znamená, že se do moře opravdu nesmí. Dříve byly vlny při červené vlajce větší a do moře jsme mohli (?). Teď plavčíci lidi vypískávají pryč. A dávají si s tím práci. Na pláži při červené vlajce se prostě pořád píská. Jen na konci pláže, šlo o hotelovou pláž, jsem dnes viděl vlajku žlutou a tam bylo v moři plno lidí. Nezbývá, než v případě červené vlajky hledat divokou pláž. A ta je kousek vedle – severněji – DUNY. Celkově ale ARKUTINO – jedno z nejlepších míst v BG. Nalézá se zde.

Naproti Arkutinu se dříve také nalézal kemp – LILIE. Ale je to teď přírodní rezervace „Blato Arkutino“. Tedy asi mokřad bychom řekli. Cesta je tam možná, ale není přes porost mokřadu moc vidět. Po dřevěné lávce, která končí asi po 80 metrech se plazily 2 užovky 🙂 A cedule říká, že jsou tam i želvy…