Na cestě z Dobrudži (viz předešlý blog) jsem se stavěl na mysu Kaliakra. Kdysi to bývala pevnost se třemi branami. Dnes spíše turistická atrakce, nahoře je vojenský prostor, k vidění jsou vykopávky starého osídlení. Snad vás fotografie potěší. Koupání tam samozřejmě není. Teda… sjel jsem dolů po cestě ze skály,

Asi to byl hlavní důvod, podívat se po 49 letech na místa, kde jsem kdysi s rodiči byl. Tenkrát jsem poprvé viděl moře. A tak jsem jel. Šabla, kemp Dobrudža. A bahenní Šabelské jezero. A termální pramen na pláži….. ten však na mapě není. A jak jsem zjistil, není už

Pliska – objevené první hlavní město Staré bulharské říše. Objevu a průzkumu místa věnoval Karel Škorpil, rodákem z Čech, celý život. A je zde také pochován. O tom jsem psal dříve – ZDE. Byl jsem se podívat na místo posledního odpočinku. Z místa mám pocit, že je Bulharsko tomuto člověku

Město Ruse – hraniční a důležité přístavní město na Dunaji. Mostem přes Dunaj je možno přejet do Giurgiu (Rumunsko). To vlastně byl (nebo i je?) jediný most mezi těmito zeměmi. Tudy cestovali všichni Čechoslováci, kteří jeli svými auty stanovat až k Černému moři. Co mne zaujalo? Kromě dobré „vintage“ restaurace

Odjezd z Veliko Tarnovo Je neděle, odjíždím z Veliko Tarnogo. Vykoukl jsem naposled z balkonu (foto). A ještě jsem se zastavil v pevnosti, resp. u ní. Mezi pevností a druhým kopcem (Trapezica) se nachází kostel, dnes muzeum, kde v roce 1908 úspěšně prohlásilo Bulharsko nezávislost. Tak to „muzeum“ na fotce

Sobota …. Cesta autem. Kus po dálnici, kus po silnici. Všichni ale dodržují předpisy, až křečovitě. Předjíždět se moc nedá, s tím výkonem, co mám, ale proč taky. Jedu pomalu, v klidu. Jedna zastávka na kafe. A svačinu z batohu. Už se může letadlem provážet jak bašta, tak i voda.

Ano, tradičně již, na letišti je zážitkem poslední pivko si dát. Inu, Plzeň. A pak zas až po návratu. Nikde jinde není Plzeň jako v Čechách. Tak šup jedno pivko a frr letadlem směr Sofie. Tam mne čeká auto… Návrat z Bulharska bude až další úterý …